Fyzika
Lom světla (refrakce)
K lomu světla dochází na rozhraní dvou prostředí, proniká-li světlo z jednoho prostředí do prostředí druhého. Úhel dopadu označíme α, úhel β, který svírá lomený paprsek s kolmicí dopadu, je úhel lomu. Lom světla jako první popsal Klaudios Ptolemaios, který sestavil tabulku s úhly lomu při určitých úhlech dopadu světelného paprsku na rozhraní vzduchu a vody. Zcela obdobnou tabulku sestavil i Willebrord Snell o čtrnáct století později. V roce 1637 použil pro stejnou tabulku funkce sinus René Descartes a zveřejnil ji ve spise Dioptrika. Pravděpodobně ani jeden o práci druhého. K objevu zákona lomu dospěl téměř i Johanes Kepler.
Willebrord Snell publikoval svůj vztah takto: Poměr sinu úhlu dopadu a sinu úhlu lomu je pro danou dvojici prostředí stálá veličina, která je určena podílem rychlostí světla v obou prostředích. René Descartes teoreticky odvodil z korpuskulární teorie zákon lomu jako